Poslední dvě tramvaje v Praze mají sedadla z bukové překližky v původní podobě. Dřevěné duo tvoří pankrácký vůz evidenčního čísla 9214 a vokovický s číslem 9291. Model City W od semilského výrobce Charvát AXL se v metropoli objevil v roce 2009 v tramvajích KT8N, které si díky této výbavě vysloužily od šotoušů pojmenování „dřevokachna“. Následně byly s těmito sedadly dodávány právě tramvaje 15T, konkrétně jejich první řada. Nedobré zkušenosti s běžným provozním opotřebením však postupně dospěly v náhradu plastovými sedadly Fainsa Arianne v KT8N, ve vozech 15T pak Vogelsitze Pino známými z faceliftové verze 15T ForCity.
Poslední překližková sedadla v původní podobě zmizela z vozů KT8N v roce 2023 s pravidelnou údržbou vozu 9061. Některé vozy 15T těmito sedadly nadále disponují, ale od téhož roku u nich postupně dochází k instalaci pryžových protizkluzových "polštářů" na sedací část.

Kolorit Velkého bulváru (Nagykörút) v Budapešti už dvě dekády utvářejí výhradně tramvaje Siemens Combino, které včera svých 20 let provozu oslavily při dni otevřených dveří vozovny Hungária. Doprovodný program slavnostní akce zahrnoval jízdy vozů, které před nasazením Combin tvořily oporu místní dopravy páteřními linkami 4 a 6. Představily se tak soupravy Ganz UV5+FP+UV5 3873-6010-3888, Ganz CSMG2 1438+1439 a Ganz-Hunslet KCSV7 1337+1343. Výjimečná událost přilákala stovky fanoušků mezi kterými hojně zaznívala i čeština či slovenština.
Připomeňme, že "dvojlinka" 4+6 je považována za nejvytíženější tramvajovou trasu v Evropě (některé prameny dokonce tvrdí, že na světě). V pracovní dny přepraví přes 300 000 cestujících. První elektrická tramvaj v Budapešti zahájila jízdu právě zde, 28. listopadu 1887, šlo o úsek mezi nádražím Nyugati pályaudvar (odkud pochází fotografie) a ulicí Király utca. Trať postavila firma Siemens & Halske. Jak se bulvár postupně dostavoval, propojila se v roce 1896 celá trasa od severu na jih, od Dunaje k Dunaji. Legendární linky Velkého bulváru tak svou tradici drží už déle než jedno a čtvrt století, byť svou současnou podobu "páteřního kapacitního tandemu" získaly až po opravě válkou poničeného Markétina mostu (Margit híd) roku 1948.

A z dalekého světa zpět do Matičky Prahy, kde odstartovala Muzejní noc. Jako každý rok v červnu otevírají své brány pražská muzea a další kulturní instituce od 19. hodiny až do půlnoci. Pro tuto populární kulturní akci zavedl Dopravní podnik speciální linky. Z tramvajové sekce se jedná o čísla 43 a 44, která doplňuje autobus 888. Další linku si dneškem odškrtly nejnovější pražské tramvaje, tedy Škoda 52T ForCity Plus, které jsou nasazeny na každé lince po jednom exempláři: vůz #9501 na lince 43 a 9502 na lince 44.
Speciální linku 44 obslujuje 11 nízkopodlažních tramvají, na lince 43 jezdí z tuctu vlaků tři vysokopodlažní soupravy z Kobylis a Žižkova.

Bengáli tento víkend na nostalgických linkách – legendární maďarská tramvaj se dnes po delší odmlce podívala opět do provozu. Stalo se tak na nostalgické lince N38, která pendluje mezi náměstím Blaha Lujza tér a depem Hungária, kde probíhá den otevřených dveří. Ad hoc linka dnes hostí historický "dřevěný" vůz #611 Schlick gyár a FVV CSM #1233 „Bengáli“. Zítra vyjede na linku N18 (Szent János Kórház – Csóka utca) exemplář ještě vzácnější: prototyp první budapešťské tramvaje typu Bengáli, tedy vůz #3720.
Vozy FVV CSM získaly svou přezdívku podle charakteristického dunícího zvuku a neohrabaných jízdních vlastností (v maďarštině se pro obří neforemné a těžkopádné věci používá lidový výraz „benga“). Tramvaje Bengáli vyvýjely od počátku 60. let vlastní dílny maďarských dopravních podniků s využitím podvozků a dalších komponent ze starých dvounápravových tramvají jako levnější alternativu k nákupu tramvají nových. Vyznačovaly se velkou kapacitou, charakteristickým vzhledem i zvukem a po desetiletí tvořily důležitou součást provozu zejména v Budapešti, Debrecenu, Miskolci a Szegedu. Přestože byly už v době svého nasazení považovány za technicky zastaralé a těžkopádné, staly se jedním ze symbolů maďarské tramvajové dopravy a v každém městě se dochoval minimálně jeden kus jako historický.